MP: světlá stránka

celý týden byla většina osazenstva naší třídy jako na trní, protože maturitní ples je jednou z nejhezčích chvílí za celou střední. dovolila bych si i říct, že je to právě to nejhezčí, co můžeme zažít. lepší by snad jen bylo, kdyby zrušili maturitu, nebo bychom ji dostali za nic :)

takže když jsme v úterý šli do Záložny nacvičovat nástup a všichni byli zhrození tím maličkým sálem, kam se máme narvat a něco tam předvádět, já byla spíš v rozpacích z toho, že už za pár dní tam budu stát v mých krásných šatech, jejichž střih a barvu si každý musel domyslet sám, protože jsem skoro nic neprozradila. a to jsem je měla zamluvené už asi od listopadu.

jenže kdybych v ten den tušila, co se v pátek stane, všechno bych udělala jinak. hlavně bych nepozvala dva lidi, kteří to totálně zkazili. alespoň mě... ale o tom až v druhém článku.

druhý den po zkoušce jsme jeli na exkurzi do Svitav. o tom by mohl být další samostatný článek.. no možná se někdy dočkáte. každopádně v noci na čtvrtek mě chytl několikrát záchvat kašle a bála jsem se, že na svém vlastním plese budu kašlat a smrkat jako blázen.
nakonec jsem opravdu kašlala, ale jen tím, že jsem několikrát byla pozvaná na panáky a ty jedy mě pálily v krku a na mých naprosto omrzlých rtech, které Filous označil za přespříliš namalované na rudo. ve skutečnosti na nich nebyla ani špetka rtěnky, lesku nebo lůjeho.

nakonec jsem ale ve čtvrtek do školy šla a hned při první hodině mi tekla z nosu krev. zase po stopadesáti letech jsem zjistila, jak má krev vypadá. a bohužel modrá není :(
ten den jsem ale přežila a s kamarády na němčině jsme si zase užilli srandy, jako málokdy. tyhle hodiny mi budou chybět. ať už kvůli tomu, že jsem jedna ze dvou lidí, kteří tam dávají pozor a ostatní spí, nebo kvůli tomu, že se tam opravdu něco naučím, ale hlavně kvůli tomu, že je tam šílená sranda :)

a v pátek už se mi třásl žaludek jak kdyby byl z rosolu. ve třídě nás sice bylo 11 a později jen 9, ale i tak to uteklo poměrně rychle. na poslední hodinu nás pustili domů a tak jsme se mohli jít připravovat ještě o něco dříve.

já šla s kamarády na nádraží čekat až mi přijede sestřenka. ta dorazila o něco později, co spolužáci odjeli domů. po té jsme šli ještě s Filousem kolem hudebky a doma už začaly pozvolna přípravy. ve tři hodiny jsem měla kadeřnici, která mi na hlavě stvořila následovné:

moc se mi to líbilo a všem ostatním myslím taky, alespoň jsem na sebe slyšela jen samou chválu, což mě nesmírně těšilo. zas tak často se nestává, aby mi všichni, co mě znaj a potkaj, řekli, že mi to sluší :)

málem mi z toho narostla svatozář, hehe.
nu a po příchodu od kadeřnice, jsem chvíli věnovala pozornost tévébedně a něco před šestou už jsem se šla líčit a strojit. připravovat si věci na převlečení, penízky lístky a posbírat své nervy do kupy.
ve čtvrt na sedm jsem povolala máti, aby mi pomohla do šatů. to byla taky akce ×D
nicméně se zdařilo a po půl sedmé jsme s tatínkem vyjeli vstříc Záložně.

tam jsme měli sraz v sedm hodin, neboť se plánoval nástup. ten se samozřejmě nekonal a tak jsme si s holkama trénovaly tanečky všude možně kde to šlo.
po šílení, že nikdo z lidí, co mi měl přijít, ještě stále není na místě a následném uvolnění, že už konečně dorazil i ten poslední člověk, už byl čas na první předtančení. to jsem neviděla přes hromady lidí. stejně se mé myšlenky zaobíraly jen tím, abych neupadla, něco nepopletla nebo nezničila šaty...

nástup se povedl ani nevím jak rychle, ale vzpamatovala jsem se asi až ve chvíli, kdy jsme si připíjeli a následně uklízeli mince. do té doby bylo vše skvělé a několik pár minut po té taktéž. o zbytku večera sezmínám v dalším článku, protože asi od půl desáté už na mé maturitním plese byly jen chabé záblesky radosti. převažovaly však starosti a stesky....