čautě!
tak se zas po dlouhé době ozývám. jak se máte?
nejsem si jistá, že tento článek bude dávat smysl, proto vás upozorňuji předem. bude to takový sled mých myšlenek, jež mi krouží hlavou několik dní.
na Krétě jsem přemýšlela proč můj otec tak strašně obdivuje blondýny. kdekoli se nějaké objevila, hned zbystřil a začal se rozplývat. když se objevila stejně hezká brunetka, ani to s ním nehlo. je to barvou vlasů? nebo pro to, že mi kdysi vyprávěl jak se mu líbila blonďatá spolužačka, ale nakonec si vzal brunetku - mojí mamku?
mají muži v hlavě zakódováno, že blondýnky jsou pro ně odjakživa hezčí a přitažlivější? nebo to je jen věc názoru každého z nich?
co jsem se setkala s muži, většina z nich je posedlá myšlenkou, že blondýnky vypadají křehčí, zranitelnější a v mužích samotných se tak probouzí ochranitelský pud.
proč ale totéž neplatí o brunetkách, černovláskách nebo zrzkách?
vždyť se všechny lišíme víceméně jen barvou vlasů. blondýnky bývají stejně tlusté nebo vychrtlé jako všechny ostatní a přesto si mají zasloužit víc mužské pozornosti?
nepřipadá vám to nefér?
mně to tak připadá. zvlášť když o nich začne můj tatínek básnit přímo přede mnou, vyvalenou v plavkách na lehátku, před holkou, která ví, že není dokonalá, ale v očích otcových si připadá ještě více méněcenná.
je to vážně nepříjemné, když někdo mluví o krásné postavě, dlouhých štíhlých nohách, krásném úsměvu a dokonalém poprsí, před holkou jako jsem já. o to horší je, že takhle mluví váš vlastní otec. a ne jen přede mnou, ale i před svou vlastní ženou, které vyčítá postavu...
a vždycky je to blondýnka. objekt touhy všech mužů. dokonalost sama. a kupodivu může mít i v hlavě vymetýno, ale stejně ji všichni zbožňují.
nechápala jsem. nechápu. nepochopím.
i když někdy tvrdím, že blondýny nenávidím, není to pravda. některé sice jsou UB, ale to jsou i všechny ostatní holky. spíš na ně občas žárlím, když zas táta začne o nějaké básnit a přitom své vlastní krvi hezké slovo řekne dvakrát za rok...
Žádné komentáře:
Okomentovat