moře volá

tak se to blíží drazí...

už za pár dní budu kdesi na Krétě válet šunky na pláži a čučákovat na moře. závidíte?

spíš byste mi to měli přát, po nekonečně dlouhé době, kdy jsme se jezdili koupat akorát tak na písák nedaleko od naší Prdelouče, se taky podívám i jinam. ovšem vždycky jsem tam nejezdila. posledních pět let odmítám jakékoli přemlouvání abych "se jela osvěžit", neb to, co je označováno za čisťounkou vodičku, mi nahání husí kůži a žaludek i se svým obsahem leze výš, než by měl v mém těle být.

stručně a jasně ta voda je plná sraček a já v tom nehodlám smočit ani prst na noze

předevčírem jsem si koupila kufr, neb rodičové drazí si asi představovali, že celá naše čtyřčlenná famílie všechno narve do jedné tašky. bohužel se domnívám, že já sama toho mám asi tolik, jako ostatní tři dohromady. takže mám kufr ×D

a co neudělal tatínek, když jsem vešla do dveří s kufříčkem? prohlásil že si ho zabírá, že se mu líbí! samozřejmě myšleno ze srandy a i kdyby ne, tak má smůlu. nicméně o několik chvil později přišel ke mně do Bažiny a řekl, že se do něj určitě vejdou i jeho věci, nebo někoho jiného. no, takže to vypadá, že potáhnu ve svém kufříčku ještě věci jiných členů. to jsem ale dopadla...

a co kdybych ten kufr neměla? kam by se to všechno asi narvalo? nikam!

jinak v Richmondovi už mám něco přes 111 filmů, takže se na Krétě snad nudou neukoušem. mutter sice chce brát nějaké karty, ale to nás určitě brzy přejde. navíc s ní mám sdílet pokoj a jelikož chrápe, tak si nejsem uplně jistá, že se tam vyspím.

budu to muset nějak přežít. zvykla jsem si na hlasitou televizi, co má souseda puštěnou nonstop už několik let, tak si snad zvyknu i na chrápající ženskou v jednom pokoji. maximálně ji vystrnadím do koupelny.

největší obavu mám stejně z letu. pokud letadlo nespadne, asi začnu věřit na zázraky. každopádně mi se mi hodilo, kdybyste na mě v úterý v pět hodin ráno mysleli a přestali s tím v devět. v tolik totiž odlétáme a přilétáme na Krétu. vrátím se o 11 dní déle a podám (zřejmě) vysoce podrobnou zprávu o pobytu v zahraničí.
plánuju si psát každý den záznam o tom, co se dělo. pokud bych měla takové štěstí a v hotelu byl internet, mohla bych psát i sem. ale o tom si dovolím pochybovat. beru s sebou obří zápisník. pro jistotu. a Richmonda!

mimokrokem docela mě děsí informace, které si přočítám, týkající se pádů letadel v minulém roce... a mutter straší s tím, že nás nepustěj ze země bez pasu. doufám, že odletíme...