už jsem zas nešťastná lidi :(nějak se mi ta smůla nechce odlepit z pat. ve škole to nejde, děsí mě maturita každým dnem víc a víc. doma to neni o moc lepší, po pravdě už když skoro nemluvim, tak prej se mnou něco je... a co když prostě mluvit nechci? já radši píšu...
takže po plese jsem jen nedočkavě čekala na ples spolužaččinýho přítele, kam jsem byla pozvaná s tím, že mě na něm seznámí s fajn klukem, se kterým bychom se údajně k sobě moc hodili. básněního o něm bylo vážně hodně a já se nemohla dočkat. dokonce jsem i přemlouvala mamku abych tam mohla, protože jsem byla nemocná...
a nakonec to zase dopadlo naprosto blbě. jak jinak že, v tomto roce... pokud to tak půjde dál, tak mě buď k matuře vubec nepustěj, nebo prolítnu.
nevim co to je za rok, že všichni chlapi co potkám, mi jen dokážou poplíst hlavu a pak odkopnout jak roztrhlou ponožku. a vážně mě to mrzí a samozřejmě zase jen mě. taky bych chtěla bejt mrcha a necitelně všechny poblouznit a pak poslat z debilních důvodů do prde*le. jenže to neumím... zatím!
vám přijde normální, když vám kluk napíše že jste hezká a milá a že si s váma rozumí a hned v zápětí že ale bydlíte až *tam* a že by mu to dojíždění vadilo? mně teda ne... když se mi někdo líbí, nějakejch 30km ve vlaku přežiju. o to víc se na něj budu těšit. jenže já klučičí mozky asi nikdy nepochopim...
a taky nepochopim, proč zrovna já mám tenhle rok takovou smůlu. asi jsem byla předtím moc šťastná... nojio, pět měsíců relativně fungujícího vztahu asi bylo příliš. takže mě ted asi čeká pět měsíců smůly. a pokud mě něco nezabije, nestane se ze mě lesbička nebo jeptiška, nespadne se mnou letadlo nebo mě neznásilní kréťan, možná že se dočkám konečně zase štěstí v podobě odstěhování se z tohohle debilního kraje od všech těch magorů, kteří neuměj říct pravdu a radši si cokoli vymyslej, byť je to naprostá slátanina!
protože i když si to vůbec nezasloužej, já kvůli tomu brečim a další dny jsem opuchlá jak přežranej křeček. takže se začnu chovat taky jako oni, budu jim slibovat hory doly a pak udělám něco naprosto nečekaného. ať se s tím vypořádaj jak chtěj, bude mi to jedno!
a až si nabrnknu milionáře, napíšu o těhlech neřádech knihu!
Ahoj. Je mi moc líto, že jsem mezi těmi neřády a nemohu Ti teď pomoct tím, že bych přijela a zbavila Tě myšlenek na to, co se stalo - alespoň na chviličku. Chybíš mi a moc! Kdybys potřebovala pomoci, napiš mi. A s tou knihou je to super nápad! Možná, když se vypíšeš ze všech těch sraček, co jsme Ti udělali, tak Ti poté bude alespoň trošku lépe. Záleží mi na Tobě. Miluju Tě, navždy Tvá J.
OdpovědětVymazatMáš pravdu. Tenhle rok je zatím pěně nahovno - myslím tenhle školní rok. Chtělo by to nějaký zlom.;)
OdpovědětVymazatTaky bych chtěla "ta mrcha, které je všechno jedno a kvůli ničemu se netrápí". Já na můj vkus řeším všechno až moc. Hlavně chalpi, který za to ani nestojej.:/ Těch 30 km není moc. Já chodila přes rok s jedním klukem, který bydlel skoro 50 km ode mě, což znamenalo každý víkend hodinovou cestu 2 vlaky - rychlíky. Takže si vypočítej, jak dlouho asi trvá cesta osobákem.xD Takže tím jsem chtěla jen říct, že nezáleží jak daleko od sebe bydlíte, ale jaký ten kluk je, jestli je ochotnej se přes něco přenést a vydržet to.:)
Jinak ty jedš na Krétu nebo to byla narážka na "mého" Joela?xD Ale ten mě neznásilnil ořece.:D